Kapitán Slunce

První strejda ležel u okna a koukal do bílýho stropu

po kterým běhaly černý koně jako v jedný starý dobrý písni.

Sestřičky mu zapíchly do těla šlaušek,

kterým běžela medicína, co roztahuje plíce.

Děti za strejdou chodily a hladily ho po napíchnutý ruce.

On zatím nemluvil, protože mu nebylo nejlíp.

A zdálo se mu o Lucky Old Sun.

Ten druhej byl kapitán křižníku nebo kolotoče v penzi.

Optimista tetovanej jako když vybouchne kalamář.

Nosil všem pití, naději a noviny.

To starý slunce s děravym pajšlem - Lucky Old Sun.

Ve špitále přesluhoval, už moh' zase dejchat.

Čekal na místo v důchoďáku, protože neměl kam jít.

Bál se, že až se dočká, tak že už nebude Lucky Old Sun.

Odcházím z plicního domů po třech tejdnech

a kapitán je můj starej kamarád.

Určitě se spolu ještě příště sejdem.

Nejsem sentimentální blb,

jsem rád, že můžu kapitána Slunce znát.

Třetí postel v pokoji jsem opustil já.

Měl jsem kliku na krásný doktory a na dobrý sestry.

Na krásný sestry, krásný sestry a dobrý doktory.

V tom špitále, kde slunci píská na průduškách.

Snad se místo v důchoďáku ještě neuvolnilo.