Dál si můžeš na lidi řvát

Takhle to nejde,

ránu málo stihnu krýt.

Ránu málo stihnu krýt,

tátu nelze bít,

co teď s tím?

Náladu máš,

co mám ti vůli zase slíbit?

Abych lhal, že já jsem

obraz tvůj,

tak to teda stůj!

Dál si můžeš na lidi řvát,

já to vzdávám, dost už toho!

Zkrať ty scény věčný,

znám svůj lék.

Nebudu dále tohle zkoušet,

tak to zkrať -

že jsem málo synem tvým,

fajn, tak teď to vím

a co dál?

Nakonec já,

jsem já vinen tím, že nejdeš spát...

Táto, nelze syna bít,

když chtěl pohladit

- a tak se teď tady měj!

Dál si můžeš na lidi řvát,

já to vzdávám, dost už toho!

Zkrať ty scény věčný,

znám svůj lék.

Dál si můžeš na lidi řvát,

já to vzdávám, dost už toho!

Zkrať ty scény věčný,

znám svůj lék.

Nebudu dále tohle zkoušet,

tak to zkrať -

že jsem málo synem tvým,

fajn, tak teď to vím

a co dál?

Nakonec já,

jsem já vinen tím, že nejdeš spát...

Táto, nelze syna bít,

když chtěl pohladit

- a tak se teď tady měj!

Dál si můžeš na lidi řvát,

já to vzdávám, dost už toho!

Zkrať ty scény věčný,

znám svůj lék.

Dál si můžeš na lidi řvát,

já to vzdávám, dost už toho!

Zkrať ty scény věčný,

znám svůj lék.

Dál si můžeš na lidi řvát,

já to vzdávám, dost už toho!

Zkrať ty scény věčný,

znám svůj lék.

Dál si můžeš na lidi řvát,

já to vzdávám, dost už toho!

Zkrať ty scény věčný,

znám svůj lék.