Pláčem vchází souhvězdí

Vítá stíny málo sdílný,

bílé stíny bílých zdí.

Dům je prázdný – východ žádný,

pláčem vchází souhvězdí.

V dálce zívá město lhářů,

smích a výsměch míň už zní.

Ústa svírá – má dost snářů,

má dost sítí, trápení.

Sám se ztrácí, ztrácí zájem

stoupat k výškám, k úspěchům.

Má svůj zámek – zámek stínů,

má svůj útěk – prázdný dům.