Počítačové děti

1. Nedají se vášněmi spoutat,

neumí se bát ani mírně pousmát.

Tak zvláštní a vážní jsou napořád.

Děti v póze vzdálené vzpouře,

nevrlé, když klávesnic bouře utichá,

svět básní bez kódů jim uniká.

R: Kam, kam se ztrácejí touhy?

Prokletí nebo náhoda?

Měly rády slunce, teď milujou mráz!

2. Pobledlé až průsvitné tváře,

nemluví, když mámivá záře modravá

je láká a svádí a spoutává.

Tamtam je vůně těch poupat,

jen tak se v závětří houpat neumí.

Čí je zájem, čí nápad, čí svědomí?

R:

3. Děti lásky – přízraky pouhé,

oči v dálce, úvahy dlouhé – netuší,

co s touhou, když vkrádá se do duší.

Nedají se vášněmi spoutat,

neumí se bát, ani mírně pousmát.

Tak zvláštní a vážní jsou.

R: Kam, kam se ztrácejí touhy

měly rády slunce, teď milujou mráz! Ná,na

- Prokletí, prokletí, prokletí, a nebo náhoda?