Pro princeznu

Má chůzi záhadnou,

královskou zahradou jde dívka jako zmámená,

na tvářích má stín.

Zlé oči nevidí,

jak bývá u lidí,

že kolem stromy vykvetou, když láska jde k nám.

Nevidí to, co v růžích já znám,

brání se slzám a brání se hrám.

Prý duši má nemocnou - zakletá,

je krásná a prázdná jak déšť.

Král lidem poručí, vládnou že neučí

prince, který má ten dar vrátit jí smích.

Dál - řady rytířů, básníků, malířů

a sám v té řadě poslední

zůstal jsem já.

Nevidí to, co vrůžích já znám,

brání se slzám a brání se hrám.

Prý duši má nemocnou - zakletá,

je krásná a prázdná jak déšť.

Má chůzi záhadnou,

královskou zahradou jde dívka jako zmámená,

na tvářích má stín.

Zlé oči nevidí,

jak bývá u lidí,

že kolem stromy vykvetou, když láska jde k nám.

Nevidí to, co vrůžích já znám,

brání se slzám a brání se hrám.

Prý duši má nemocnou - zakletá,

je krásná a prázdná jak déšť.

Zbývám tu já, teď zpívám jen Vám,

k čertu s tou pýchou, já Vás mám rád.

Kolikrát se můžeme vzdát lásky,

když pálí jak mráz?

Zbývám tu já, zpívám jen Vám,

k čertu s tou pýchou, já Vás mám rád.

Kdo to zná, ať zpívá jak já:

Lásko, jen zůstaň tu v nás.