Co na tom je tak zlého

Mít rád bližního svého, co na tom je tak zlého?

Avšak já jsem v rozpacích

Tělem svým jej hřát nebo mám mu tvář

Jen vzácnou mas tí třít

Hřích jak stín mě doprovázel, bez citů, bez extáze

Je ten tam, dnes vyčítám

Si ty spousty mužů z dávných dnů

Zda soudí mě, se ptám, na to se ptám

Nevím jak s ním hnout, průchod citům dát

Je to muž ne Bůh, jako led chci tát

Na věky věků být pouze s ním

Proč se touhy vzdát?

Znám dost mužů, jejich vášní, v čem je však tenhle zvláštní?

Příčinou je vlastně on

Že už nejsem hříšnou, tedy tou co dřív

A k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon

Na věky věků být pouze s ním

Proč se touhy vzdát?

Vím však, kdyby znenadání, zapomněl, co mu brání

A na mne sáh, mě uchopil

Pak zřel by tvář mou v rozpacích

Jen pouhý sen by zbyl, jen sen by zbyl, jen sen by zbyl,

jen sen by zbyl

jen sen by zbyl