Sto dnů léta

Poraněné labutě vzlétnou,

na planetách provazy přetnou

Na křídlech mých kámen mě svírá,

sto dnů mi dáváš, sto dnů mi dej.

Sto dnů léta, kde já,

tíhy se vzdám, lásky se vzdám,

v pokoji růží

V zrcadle tvém touhy se vzdám,

přání se vzdám

V tichu, co rozpoutáš, já chci stát.

Z ornamentů barva se loupá,

ze zlata mříž se v průvanu se houpá

Bodni mě víc, v přítmí tvých plášťů

stiskni mě svojí lhostejností.

Sto dnů léta, kde já,

tíhy se vzdám, lásky se vzdám,

v pokoji růží

V zrcadle tvém touhy se vzdám,

přání se vzdám

V tichu, co rozpoutáš, já chci stát.

Vezmi srdce mé, vezmi oči mé,

ledům je dej, modrým ledům je dej

ať nebe nevidím, vodu neslyším,

dál, ať nic necítím, dál, vůbec nic.

Sto dnů léta, kde já,

tíhy se vzdám, lásky se vzdám,

v pokoji růží

V zrcadle tvém touhy se vzdám,

přání se vzdám

v tichu tvém ...

Sto dnů léta, kde já,

tíhy se vzdám, lásky se vzdám,

v pokoji růží

V zrcadle tvém touhy se vzdám,

přání se vzdám

V tichu, co rozpoutáš, já chci stát.