Jama Pekel

Vesnice hoří, nocí jdu sám

zkrátím si cestu přes pole, lán

obklopen dýmem, na konci sil

ač smysl neznám, jasný mám cíl.

Vědomí ztrácím a přece bdím

vede mě ďábel, tam dolu - k svým.

Snad jsem již mrtev pro tento svět

Satan však sílu vrácí mi zpět.

Konečně vidím pekelný chřtán

do žhavých temnot vřele jsem zván.

S tělem již nehmotným přícházím blíž,

za mnou se zavírá železná mříž.

Jáma pekel, stokrát prokletá

Jáma pekel, krví zalitá.

Teď sloužím ďáblu, smrtí a zlem

roznáším zkázu, jsem démonem.

V každém stavení černý oltář

na každém obraze je moje tvář.

S hrozivým smíchem vracím se sem

příznivci ďábla padaj na zem.

Černá je touha, bledá však krev

kdo není vyvolen, sklidí můj hněv,

Marně se pachtí, modlí a sní

démonem stát se ne každý smí.

Posedlí vztekem vesnici boří,

marně vše dělají, marně stoh hoří!