Krejčovská panna

1. Marie umí tolik zvláštních slov:

gabardén, fiží, průramek,

a koukám na ni přes okenní sklo,

dveře jsou věčně na zámek,

rozmlouvá se šicím strojem,

když šije šaty pro jiné,

v ateliéru nad pokojem

schází se Paříž s Londýnem.

R: Večer si rozsvítí lampion, pustí si ohraný valčík,

krejčovské panně se ukloní, [: a potom naboso tančí. :]

2. Marie umí tolik zvláštních vět:

ten dekolt, madam, hlouběji,

tady vám, prosím, aplikuji květ,

kosatec značí naději,

vyzkouší si cizí šaty

a tančí mezi zrcadly,

má něžně růžové paty

a hrudníček propadlý.

3. Marie umí tolik zvláštně žít,

tichá jak výhled do dvora,

přistřihnout, srovnat, potom zapošít,

nůžky, cit, nit pokora,

v těch šatech ženy se líbí

a inspirují básníky,

jenom ji nikdo nepolíbí,

má v ústech věčně špendlíky.

R: