Ponrepo

1. Unavené odpoledne střechy kropí,

filmový týdeník si vzal pro jistotu dovolenou.

Vyžilí donchuani oči klopí,

s povadlou růží za svým cílem lezou po kolenou.

Uvaděčka do rukávu odevzdaně / zívá /,

a pak se zastydí.

To si, paní, nesmíte tak brát.

oni ho nezabijí, ona se umí krásně smát.

R: A čas se pro ně zastaví,

až to bolí, jak mu všechno dá.

Nevidí, neslyší,

ani já nevidím......

2. Podnájem voní svařeným vínem,

podzim mi závidí, že si o něj budu ruce hřát.

Hádám se vytrvale s vlastním stínem,

copak to nevidí, zítra se může zase hrát,

šťastné konce byly, jsou a / budou /,

nikdo to nezmění.

Můžeš být klidný, světe lží.

Zbývá jen požehnání, ať mu to dlouho vydrží.

R: To se to krásně usíná, / usíná /,

tak jako on se všemu postavím.

Další film začíná,

konec vám nepovím....

R: A čas se pro ně zastaví, / zastaví /,

i když to bolí, jak mu všechno dá.

Nevidí, neslyší,

ani já nevidím a neslyším...