Proč si říkám

1. Proč si říkám, že jsem král s trnovou korunou,

obývám hrad a jsem v něm sám,

|: jen myšky na hraní a tucty bílejch paní :|

v kazajce svěrací mám.

R: Mazlím se s tichem a je mi krásně,

po zdech si kreslím útržky snů.

K ránu mě napadaj' lyrický básně,

na dveřích cedulka Nevcházej, stůj.

2. Co asi dělá svěží vzduch, můj přítel jediný,

uzavírá kolem mne kruh

|: a vesele si létá a ubíhají léta :|,

vlečou se vteřiny.

R: Dívám se vokýnkem, jak venku sněží

a všude kolem mne je něžný klid.

V tichu si vybavím vrcholky věží,

pod ně si postavím, co bych chtěl mít.

3. Chtěl bych mít gumu se slonem a papír k přiznání,

že všechno bylo nahonem,

|: slon po papíře skáče a mně se dobře pláče :|,

když nový den vyzvání.

R: Ze stěny mizí útržky básní,

tužka se vypsala, rána jsou zlá.

Byli jsme veselí a byli jsme krásní,

už zase píšu, to, co se má.

4. = 1.