Slávy dcera

Dmi Ami Dmi Ami

1. Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,

někdy kolébka, nyní národu mého rakev,

Dmi Ami Dmi Ami

stůj, noho, posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš,

k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled.

R: Ú, Kolláre, ú, ú, Kolláre, ú.

2. Horší nežli divé války, hromu, ohně divější

zaslepenec, na své když zlobu plémě kydá,

ó, věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,

ó, krajino všeliké slávy i hanby plná!

R:

3. Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,

od Dunaje k hltavým Baltu celého pěnám

krásnohlasý zmužilých Slovanů kde se někdy ozýval

aj oněměl již, byv k ourazu zášti, jazyk,

a kdo se loupeže té volající vzhůru dopustil,

kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé?

R:

4. Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy,

tvé vin těchto počet spáchaly někdy ruky,

[: sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,

ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok. :]

R:

R:

R: