Sonet 57

Co mohu dělat já, váš rab, než zas a zas

čekat zde na chvíle, na dny, kdy ně - co

chcete?

Já nemám, komu bych věnoval vzácný čas,

komu bych posloužil, než vy mi přikážete.

Já nesmím vyčítat těm věčným ho- dinám,

kdy pro vás nespouštím pohledy z ciferní-ku;

nemyslím na hořkost toho, jak budu sám,

až dáte sbohem zas mně, svému služebníku.

Nesmím se žárlivě zabývat v duchu tím,

co asi děláte, kudy se procházíte;

já, smutný otrok, jen čekám a nemyslím

na nic než na štěstí těch, s nimiž právě dlíte.

Kdybyste učinil cokoliv podle svého,

láska, ten věrný bloud,

v tom nenajde nic zlého.