Stríbrná svatba

Vzduch se chví jak živé tělo. Klaní se před námi na křídě tištěný les.

Spi

Ve výši tvých byzantských očí

nahmatám poslepu ve svislé zeleni

pryskyřné pečeti bláhové libosti

Růst do nebe,

ač není.

Na kříži obor pne se po vesmír

Rachmaninovův klavír,

po krk zalitý

vařící, černou zvěřinovou krví.

A v leklém brusinčí cuká se sladký nůž.

Kolik je asi hodin, Úzkosti?

Na tácech jezer tma

jak černý kaviár-

věším ti nad hlavu zelený plísňový obraz.

Spi.

Jen ještě zaklapnout v pudřence první sníh.

Jen ještě do hrsti srst šelem šlechetných.

Neb nejvíc zatěžko mi utřít po svících

a uspat ruce své,

tvé prsy kuřátkové.

Jen ještě obrátit zrcadlo ke stěně.

Jen ještě oplakat tvé spadlé ramínko,

tu nejkrásnější katastrofu světa.

Kolik je asi hodin, Úzkosti?

Na tácech jezer tma

jak černý kaviár-

Kladu ti do temnot tvé spící náruče

svůj příští holý život.

Spi.