Antoníne

Toníčku, Antoníne

neper se se svým stínem

než stíny jak peří drát

zkus se mít i s nimi rád

a tančit tam, kde příboj duši

jak příbor leští

buď malou mrštnou rybou

co šplhá vzhůru v dešti

jestli je člověk chybou je chybou nejkrásnější...

někdy déšť svojí slepeckou holí narazí na místo co nejvíc bolí...

vlny prý mořem hýbou

a zem nad slunce větší

pro jedny je pevný bod

pro druhé jen střed v terči

Toníčku, Antoníne

až budeš trochu větší

tolik se neupínej k tomu,

co lze říct řečí

jestli je člověk chybou je chybou nejkrásnější...