Dva vlci

dva vlci na jednom

shrnutym prostěradle

dvě hvězdy nad propadlem

stůl zarost bodláčím

už bude poledne

a měsíc pořád tlačí

slunce na obloze

můj smutný polobůh

jde se mnou dál na volné noze

opírám hlavu o zeď...

už zase pozdě v touze

opírám hlavu o zeď

posté se snažím vzpouzet

samotě jako droze

která dlouze svírá každý můj sen

dokud nepraskne jak hrozen

z koroze do exploze

z exploze do koroze

vždy o kus sebe větší

praštím se hlavou o zen

než zaječí černý kozel

ať jsem zase rychle z nebe shozen

:srdce se mi zapouzdří jako naseklý kořen

proč jsme vždy nejvíc moudří po tom, co nejvíc zvořem

a proč námi cloume láska jako zemské desky mořem?:

až se vlna vrátí znova všechny rány v sobě schovám

všechny rány v sobě schovám

všechny rány v sobě schovám...