Holobyt

v tom pokoji všecky ženy na plakátech

byly ke mně otočeny zády

ale já vím, jak se tváří

je měsíc září

a pády k tvrdé zemi

kaštany i srdce zbavují se ostění

je měsíc září

a pády k tvrdé zemí

kaštany i srdce zbavují se ostění

kohoutek kape

do nosu rapé

a kolem očí šálu

odřená kolena i žalud

střídává péče

nový byt

už na to pečem

kohoutek kape

a čas teče

a každého z nás vleče jiným potrubí

na střeše protějšího domu

usedají k soudu holubi

a není koho soudit

i když by se chtělo

kde duše zvítězí tam zradit může tělo

na místo přání

plným si krámy

svý prázdný srdce jako holobyt

a tak jsem běžel

pod zdviženým prstem televizní věže

dýchal jako poraněný vlk

drtil jsem kámen v sobě jako mukl

čekal až vyprší mi trest

ještě jsem chtěl říct

že když ses začla třást

ten kámen ve mně pukl

ale musel jsem se splést