Lítost

měsíc jak ostrý dráp

vražený do srdce

nutí mě ze tmy brát

i když už nechce se

i když už nechci nic

dál musím vracet se

podivně zvířený

jak odraz na řece

jak odlesk měsíce

který mě nutí mít

všechno krom sebe rád

nic přitom necítit

který mě nutí lhát

abych moh vyprávět

měsíc jak ostrý dráp

na kterém visí svět

je mi to líto…

dnes zase bez zítra

miluju, co není

a co je, chci mít rád

nejenom ocenit

slepený jak vitráž

z muže a ze ženy

dnes zase bez zítra

sám v sobě se sebou

pro sebe zkřížený

měsíc jak ostrý dráp

seká mé přizdilži

zvedá mě za žebra

abych se přiblížil

někomu, kým jsem já

a kým je celý svět

bezradně musím lhát

abych moh vyprávět

je mi to líto