Neboj

Bortí se ledovec

i chrám svatého Víta

a divně hřmí

Jdou černí poslové

a dav je znovu vítá

když chrastí do tmy

kostmi lichých tajemství

Ale neboj, po noci vždy svítá, neboj

Prosím, neboj, po noci vždy svítá, neboj

Někdy se moc zúží

hrdla dnů

a čas temně duní

jak zmučené uhlí ve trafu

ale neobsáhneš růže,

jen pravými uhly

a duše nevměstnáš do grafů

Takže neboj, po noci vždy svítá, neboj

Hlavně neboj

neboj

neboj

neboj

Mohl bys dokola psům,

co střeží stáda tvých myšlenek

vyprávět o kolapsu

světa, co vsadil na venek

Raději však obrať tvář k lesu

a stádo nechej klidně se pást

křič jako moře při útesu,

tanči jak řeka, když protrhne hráz

A neboj........

............neboj

Nejde-li řetězy přetrhat,

alespoň jimi chrasti

křič, aby průměr nezvítězil

to podstatné děje se na pomezí

to podstatné děje se nad propastí

v tlumeném světle,

když se žena svlíká

když kvete Betlém,

když se odemyká

Člověk je víc než lid a lid je víc než republika

Člověk je víc než lid a lid je víc než republika

Člověk je víc než republika

Člověk je víc než republika