Popílek

snáší se šedý prach

na Krušné hory

práší se ze srdcí

a každý poryv

chladného větru

pozvedá závoj

z popílku, který

žene se trávou

kdo bere ze země

měl by i vracet

kdo bere ze srdcí

měl by vše poctivě splácet

z oblohy bezedné

hlídá nás slunce

jak bílý racek

krvavé jizvy

na tvářích heren

města se sama

z nelásky hyzdí

nikdo z nás neví

odkud se berem

a kam

saháme opile

po cizím teple

šedivý popílek

na žlutých stéblech

namísto zrcadla

stačí tu leckomu

strhaný plakát

odkud se berem?

a kam?

ale nikdo není zotročený

dokud přemáhá strach

věci měnit...