Sýkorka

srdce mi po žebry skáče

sýkorka na holých větvích

zmateně jako mystik

který zjistil

že to co pokládal za nebe

byla jen klenba

žlutého listí

v noci k nám přilétají

bytosti dávno vysvléklé z hmoty

a spolu se mnou u postele naslouchají

tichému šustění hluboko v tvém těle

někde tam uvízl motýl

tam někde uvízl motýl

bez roku jednou za osmdesát let

kometa vrazí do potrubí

a proud vody vyplaví spolu se rzí

a s vlčími chlupy

i něco čím teprv budem

co teprv naráží do stěn

bez roku jednou za osmdesát let

a snad to není moc brzy

a snad to není moc pozdě

duše si vybírá svůj sen

a já ti věřím

jak chvění listí před domem

jak chvění při páteři

duše vybírá svůj sen

a sen si vybírá svou duši

nechci být zase démonem

vplétám se do tebe

vplétám se do tebe

jako maliní do ostružin