Jeník s Mařenkou

Vídal jsem ji každé ráno,

když jsem scházel polní cestou,

čekávala v planém stínu jabloní.

Modré džíny, plné záplat,

tričko s nápisem "The Beatles",

bylo zřejmé, že jí škola nevoní.

Tehdá jsem si málo všímal,

jak se dívá, co já dělám,

a jak se snaží nebýt malou dívenkou.

Jen mi někdy bylo k smíchu,

když jsem slyšel kolemjdoucí:

"Podívejte, jsou jak Jeník s Mařenkou."

Potom přešla školní léta,

modré džíny dávno zbledly,

a já myslel, že nás život rozdělí,

jenže jako z jara léto,

byla z dívky náhle ženou,

a já nebyl kluk - já byl už dospělý.

Hřála mě svou bílou vůní,

já jí k ránu hlídal spánek,

naši lásku halil její halenkou,

často jsme se spolu smáli,

co by lidé řekli tomu,

jak se změnil jejich Jeník s Mařenkou.

Ač svět tolik nezestárnul,

změnil mnohé z mého mládí,

bílé domy kreslí nové obrazy,

tam, kde vedla polní cesta,

kde jsem poznal každý kámen,

navečer se s krásnou dívkou procházím,

starší lidé se nám smějí,

jak se nese, a jak zkouší

- jak dřív máma - nebýt malou dívenkou,

jenom já jsem občas smutný,

to když slyším kolemjdoucí:

"Podívejte, jsou jak Jeník s Mařenkou."