Poslední večeře

Slavné obrazy velkých mistrů zdobí sbírky světových galerií a v kopiích

přinášejí tajemnou krásu palety a štětců, prózu dlouhých hodin a bezesných nocí,

bohatství ducha a dovednosti rukou i do nejprostších domků.

Každý z nich má, stejně jako jejich tvůrci, svoji historii.

Avšak ne každý malíř dokázal namíchat do barev dech věčného života a štětce vést

tahem nesmrtelnosti. Mezi ty, kterým se to podařilo patří italský malíř

Leonardo da Vinci. Jedním z jeho nejslavnějších obrazů je Poslední večeře Páně,

který provází zajimavý a poučný příběh jako přesvědčivé svědectví o věčném boji

dobra se zlem a jejich neustálých vzájemných proměnách.

Když se Leonardo da Vinci rozhodl, že obraz namaluje, hledal nejprve model,

podle něhož by vytvořil postavu Krista. Stovky mužů přicházely a nabízely své

tváře očím mistra, který toužil nalézt obličej Kristovy krásy a ušlechtilosti.

Po dlouhých týdnech usilovného hledání nalezl konečně vhodný model.

Šest měsíců kreslil da Vinci hlavní osobu svého obrazu. V průběhu dalších šesti

let nalezl postupně jedenáct mužů, kteří vytvořili vzor pro zobrazení jedenácti

apoštolů. Jen jedno místo zůstalo prázdné - místo pro tvář Jidáše.

Opět dlouhé týdny pátral da Vinci po muži s tváří poznamenanou kletbou

pokrytectví, podvodu a zločinu, s obličejem, který by představoval povahu schopnou

zradit nejlepšího přítele. Po mnoha bezvýsledných pokusech nalézt jej,

se da Vinci dozvěděl, že v Římě byl odsouzen mnohonásobný zločinec k trestu smrti.

Mistr hned odjel do Říma a vyhledal vězení, v němž se onen muž nalézal.

Když ho vyvedli na nádvoří a sluneční paprsky se zabodly do jeho tváře,

poznal da Vinci, že nalezl poslední model svého obrazu. Dlouhé rozcuchané

vlasy pokrývaly trestancova ramena a hřích se zločinem vepsaly do jeho tváře

hluboké jizvy nenávisti, zbabělosti a hrůzy.

Šest týdnů maloval da Vinci třináctou postavu Poslední večeře.

Když obraz dokončil a strážní odváděli odsouzence naposled, otočil se a zvolal:

Pane da Vinci, vy mne neznáte? Vy opravdu neví;te, kdo jsem?

Ne, nikdy v životě jsem vás neviděl, odpověděl mistr. Tázavý pohled trestancových očí

spadl do prachu nádvoří. Pak se ještě jednou obrátil, pohlédl na dokončený

obraz a rozpraskané rty zašeptaly: Vždyť podle mne jste před šesti lety

maloval Krista.