Až nebudu...

Až nebudu muset už dělat vůbec nic

až prodám všechno i chatu u Strakonic

až nebudu počítat každičkou minutu

a zaplatím rád poslední pokutu.

Až dočtu si konečně Zločin a trest

a zbavím se všech laciných gest

a kouřit budu už jenom svátečně

řeknu si: je čas, konečně.

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno

Až doplním svou sbírku svou o známku poslední

až nevstanu jednou dřív než k poledni

až přestanu číst co píšou v novinách

chtěl bych tě v náručí přenést přes náš práh.

Až budu mluvit zásadně potichu

až odmítnu dceři své na dvanáct ženichů

až strom co jsem zasadil už ovoce nedá

a dům co jsem postavil až odnese voda.

Až zruším konečně životní pojistku

a prodám i tu druhou chatu u Písku

až smířím se s tím, že všechno je konečné

řeknu si: je čas, konečně.

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno

Až pochopím jednou zákony přírodní

až všechno si prominem s přítelem ze střední

až natáhnu poslední z praských strun

a naposled vynadám sousedům.

Až přestanu vzpomínat na časy minulé

a pohyby mé nebudou plynulé

až shrbená záda bude mít můj stín

já věrný štamgast svou židli opustím.

Až přestanu slavit všechny ty narozeniny

až přestanu sledovat na burze ceniny

až národ můj bude stát hrdě a statečně

řeknu si: je čas, konečně.

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tý jméno

Můj život na sklonku chtěl by mít na zvonku tvý jméno

Lásko ty nezvoň je otevřeno