Kérka
Až budu starej, dám si vykérovat na čelo
velký tiskací „díky, stačilo“.
Až budu velkej, dám si vykérovat na záda
„Baby, bejk! Se mnou sladká odplata!“.
Možná už zejtra dám si vykérovat na ruce
mořskou pannu a kotvu a srdce
a děsně velký modrý ticho
dám si vykérovat na břicho.
Jsem přemýšlivej typ, co se rád pere,
když už tak, čím musí být, no to mě bere,
ještě se ukáže, ještě se uvidí.
Zatím jsem typ s kůží jak padlej sníh.
Až budu němej, dám si vykérovat na jazyk
výkřik „hej“ a bílej střik.
Až budu na dně, dám si vykérovat na ptáka
opravdickýho ču*áka.
Jsem přemýšlivej typ, co se rád pere,
když už tak, čím musí být, no to mě bere,
ještě se ukáže, ještě se uvidí.
Zatím jsem typ s kůží jak padlej sníh.
Ledaže propad bych kouzlu tetáže.
Na starý kolena nechám si vykérovat sebe,
samozřejmě dvakrát, to se ví, na pravý i na levý.
Až budu velkej, dám si vykérovat na prsa
„krása je jediná trasa“.
Až budu spát, nechám si vykérovat na víčka
„skončila písnička“.
Jsem přemýšlivej typ!
Ledaže propad bych kouzlu tetáže.
Na starý kolena nechám si vykérovat sebe,
samozřejmě dvakrát, to se ví, na pravý i na levý.
Ledaže propad bych kouzlu tetáže.
Na starý kolena nechám si vykérovat sebe,
samozřejmě dvakrát, to se ví, na pravý i na levý.