Modrá proklamace

Na ná na, nananá na na

Nejmilejší úsměv na oči

no a tím končí jako začíná

modrou proklamaci poslaných pohledů

tiše vnímá a ukrývá.

Trochu nejistoty z ranních zpráv

jako se blýská, zatím nehřímá

do ucha mě potom líbá, obavy odmítá.

Tvůj úsměv to byl, trochu jsem pochopil,

pak ještě jeden a ukázal mi cestu.

A ten, který chtěl, aby mě ovládal,

křikl za mnou slova, plná starostí:

Kam si myslíš, že tvý cesty jdou,

nejsou naše, přivedou tě na zcestí

sám zapomněl si všimnout, že ve své ruce držím tvou.

Uvěříme-li téhle minutě,

pak naše budoucnoust bude skvělá

chytneme se spolu do dvojic

a naši přítomnost nelze ignorovat.

připravte se , že se budem ptát,

po smyslu věcí, které všechno ničí,

to ráno bude stejné,

jen ta vůle bude znát.

Na ná na...