Obrázek slunce

Šel jen tak po chodníku a vrážel do lidí

zkoušel se nebe na slunce ptát

a hledal holku, co mraky nevidí

co se slunci podobá.

Neměl nic a chtěl jí dát všechno

neměl štěstí, uměl se smát

uviděl v kaluži obrázek slunce

byla to její tvář.

Znala svůj svět a nebyl celý

a taky poznala, že bolí mít rád

a tak se bála podat mu ruku

a tak se bála jít o kus dál.

Vždyť kus dál u bufetu špalíry bezprizorných

ty měly všechno, neuměly se smát

nevěřily ničemu a nic neuznávaly

bylo jim jedno, co bude dál

A cestu k nim nikdo si nenašel

my jsme tady, vy zůstaňte tam

a kdo je vinen? Žádný se nezeptal

soudce tu není, plný je sál.

A on tam stál a bylo jich hodně

zkoušel jim říct: žít není jen brát

ale byl sám a slunce už nehřálo,

pak ve své ucítil její dlaň.