Prolog života

(předehra)

Podívej se nahoru nad sebe,

slunce zaklonilo hlavu,

tím udělalo díry do nebe,

co vedou k širým světům.

Já tím stál a kolem mě bez zájmu utichal den,

bez zájmu voněly kytky a zavíraly se jen,

to všechno proto, že kolem nich vítězil neživý svět.

Co bylo předtím?

Emi

Co bude potom?

A co je teď?

Kdyby každá hvězda stříbrná byla,

lidi by do nebe koukali,

pak by z něj černá smůla zbyla,

oni by si je strhali.

Jenom výplatní páska a kolik za to můžu mít,

koukejte tohle je život, nic ostatní nemusím mít.

Učte se děti jednou takhle budete žít i vy!

A co jsou kytky?

A co jsou ptáci?

A co je slunce?

Nebrečte děti když dostanete

za to, že zlobíte,

nebrečte děti když dostanete,

že se nerady učíte,

ale začněte brečet, když přijde sváteční den,

kdy místo dárků dostanete k radosti peníze jen.

To zavřete oči a prosím vás nenastavujte dlaň!

To není radost.

To není dárek.

To je jen daň...

(dohra)