Jistou nemáš nikdy holku žádnou

Sedávala vždycky v první řadě,

Napůl žena, napůl ještě mládě.

Slíbil jsem jí mockrát při svém sólu,

půjdem světem s kytarou a spolu.

Uvěřila snadno tónům písně,

ale doma hlídali jí přísně,

až jsme jednou vymysleli výlet,

měla přijít naše horká chvíle.

R: Snad jsem si ji měl všímat víc,

Lásky někdy pro pár slůvek zvadnou.

Teď už vím a všem můžu říct:

„Jistou nemáš nikdy holku žádnou.“

Snad jsem si ji měl všímat víc,

dotýkat se jejích přání zlehka.

Teď už vím a všem můžu říct:

„Láska je věc neskutečně křehká.“

Když pak večer v kempu u rybníka

Její pohled bleděmodře říkal,

Přijdu k tbě jen co oheň zhasne,

Přikývnul jsem všechno bylo jasné.

R: Snad jsem...

Oheň zhasnul, nebyla v mém stanu,

Ani ve svém a noc přešla k ránu

Jako meteor zmizela mi

tak jsme zbyli s kytarou zas sami

Tak jsme zbyli s kytarou zas sami.