Když slunce hřálo

Když slunce hřálo,

úsvitem krás,

třpyt něhy mělo,

zbyl jen Tvůj pláč.

Po tvářích stlaní,

odplynul nám,

od štěstí ptaní,

je ten tam.

Když slunce hřálo,

čas mířil dál,

bylo to málo,

stále se ptám.

Kde jsou Tvé dlaně,

kam zmizel pláč,

toužím snad marně,

proč nač.

Když slunce hřálo,

co dalo nám,

jen příběh vzalo,

jak vypadám.

Od slzy k pláči,

bývá jen krok,

jsme dva hráči,

nádherný rok.

Když slunce hřálo,

den měnil tvář,

noc byla blízko,

tajemná zář.

Nebe nad hlavou,

hm bez mraků,

já tu z oblohou,

bez Tvých doteků.

Když slunce hřálo,

paprsky v tmách

jiskřivě plálo

Tobě na řasách.

Polibků přání,

z pohledů roj,

něžností chrání,

váhavý boj.

Jo když slunce hřálo,

řekla jsi pojď,

tuhou nám hrálo,

na dlouhou pouť.

Pak pláč probudí,

vrátí Tě zpět,

tak se neztratí,

ten náš svět....hmmm...ten náš svět 2x