Večer s nostalgií

Bloudím městem bez cíle a sám,

že se šeří vůbec nevnímám,

i nostalgií zvou,

ty myšlenky co mojí hlavoü jdou,

jedna za druhou,

jako ovce ve snu putujou.

Ulicí jde za mnou jen můj stín,

není sám a to mu závidím,

i jiný stíny jdou,

tou ulicí kde z lidí ,je z lidí matný soul,

město rozzáří,

jenom bílý světlo s pasáží.

R: Krásnou Bůh mi dal sílu žít,

krátkou chvíli vnímat a být,

den nečeká žádnou přízeň,

den nečeká žádnej

Pocit mám že svět je zvrácenej,

cítím se tu sám a ztracenej,

chtěl brát i dát,

od všeho mít jen tak akorát.

umět brát i dát,

světu možná jednou jedinkrát.

R: Krásnou Bůh mi dal sílu žít,

krátkou chvíli vnímat a být,

den nečeká žádnou přízeň,

den nečeká žádnej kýč.

Krásnou Bůh mi dal sílu žít,

krátkou chvíli vnímat a být,

den nečeká žádnou přízeň,

den nečeká žádnej kýč.

Krásnou Bůh mi dal sílu žít,

krátkou chvíli vnímat a být,

den nečeká žádnou přízeň,

den nečeká žádnej kýč.