Agnes a krysař

A: Stůj ty, co jen skrýváš tvář, tvůj hlas tě prozradí,

ty zajal's mou duši a srdce mi buší, když stojíš v pozadí.

Nejsi z tamtěch zástupů mužů spadlých z nebe,

co vždycky mě chtěli a jen nevěděli,

že čekám na tebe, na tebe.

K: Ty víš sama proč odcházím, proč skrývám svoji tvář,

jsem totiž nic, ne jsem možná víc než nic, jsem krysař.

Jdi domů a zapomeň a někdy se šťastně vdej,

moc divnej je svět, tak jdi pryč a hned, na mě nečekej.

A: I kdybys šel do pekla, já půjdu za tebou.

K: Ty nevíš, co říkáš.

A: Proč se mě zříkáš, vždyť dávám ti duši svou.

K: Má náruč zabíjí.

A: Smrt je má...

K: Vášeň opíjí...

A: Ztracená...

K: Toho jsem se bál...

A: Příbuzná ...

K: A tak se proklínám, že jsem tu zůstaval,

když jsem tě uviděl.

A: Klín můj si vem...

K: Zmizet jsem hned měl.

A: Kdy odejdem...

K: Až skončím práci svou...

A: Áááááá...

K: Připrav se na cestu trnitou, dalekou.

A: Až bouře nás zasnoubí, budem oba prokletí,

za svědka blesk, už nepoznáš stesk ve věčným obětí.

K: Až skončím své dílo buď připravena.

A: Přijdeš si pro mě?

K: Přijdu pro tebe!