Fet

Ze skal padá divokej vodopád.

V dálce je stříbrnej háj

Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň

a všechno kolem připomíná ráj.

Nenechavej vánek škádlí šaty,

duha nad horama září

a všude kolem kvetou kytky zlatý.

Řeka se přátelsky tváří.

Slunce nad obzor pomalu stoupá,

laskavý stařec si kápi svlík.

Dřevěná loďka se líně houpá,

přijel si pro mě Cháron - převozník.

Někdo mě zpátky naposled volá,

proč mě konečně nenechá jít,

zmatek a stesk sem probleskl zdola,

jenom pár kroků a bude klid.

Přívětivá cesta, brána a jas.

Zdá se mi to dávno, jsem tak daleko od vás.

Ze skal padá divokej vodopád.

V dálce je stříbrnej háj

Vlhkým zrakem si mě prohlíží laň

a všechno kolem připomíná ráj.

Nenechavej vánek škádlí šaty,

duha nad horama září

a všude kolem kvetou kytky zlatý.

Řeka se přátelsky tváří.

Tam za mnou v hlubině mě děsíval had

a jeho zuby mi otrávily tělo.

Moje zoufalství, to byl jeho hlad.

Co bude dál se nevědělo.

Každej den ten had řádně konal svý dílo.

Bolestivý kousnutí a prudkej jed.

Najednou tma, záblesk a všechno se slilo.

Brána se otvírá tak rychle a hned!

Dohlédnu na druhej břeh za mlhu

- vpravo je slunce, vlevo je černej mrak.

Zvolna plujem oparem, nad náma chechtá se pták.

Cháron smutně klopí oči, což budí neklid v duši,

a malá loďka míří doleva, zvedá se vítr a prší.

Do ticha...