Hádka sester

RÓZI:

Agnes, vzbuď se, otevři oči!

Není to Ostrovan, je horší než lid.

Každou chvíli sem otec vkročí,

to pak by nenašel do smrti klid.

AGNES:

Nemůžu přece poručit citu.

Tys neviděla ten temný zrak.

RÓZI:

Nesmíš propadnout černému mýtu!

AGNES:

Můj cit se nevzbudil přece jen tak?

RÓZI:

Agnes, Agnes, kam jsi oči dala,

komu jsi to duši zaprodala!

Černá, černá je řeka osudu.

Nedělej našemu rodu ostudu!

Hezký, hezký jsou i jiný muži.

Místo jedu přinesou ti růži.

Kolik, kolik jich jen tvou ruku chtělo.

Vraždili by pro tebe, jen kdyby se to smělo.

AGNES:

Kašlu na všechny, kdo pod oknem stoji.

Jako psi se trapně o kost rvou.

Chci jen toho, kterého se bojí.

Jen on získal přízeň mou.

RÓZI:

Ten muž za odměnu smrt do města nosí.

Nic o něm nikdo neví, má šat žebráka.

Pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí!

Ty nejsi žena lecjaká.

Agnes!

AGNES:

Rózi! Jestli mě máš ráda.

Nech můj osud jenom v rukou mých.

RÓZI:

Vina, vina i na mou hlavu padá,

že já ráda splním to, co máš na očích.

OBĚ:

Sestry, sestry vždy při sobě stojí.

Umřít může jedna pro druhou,

stejná, stejná, stejná krev nás pojí.

AGNES:

Já mam ráda sestru svou.

RÓZI:

A já zas tu svou.