Otevřete okno, aby duše mohla ven

Jářku těbůh táto, zdravíčko můj strýci

k čemu kecy že mám ležet v nemocnici

típněte ty cíga, palte voskovici

doktor by řekl koukej, musíme tam všici.

Snad tu nejste marně přece jen,

otevřete okno aby duše mohla ven.

Proč tu nejsi ty, má pihovatá Báro

veselá a hloupá, jako v lednu jaro

tys byla má šance, jediná a krátká

uhnout z cesty kterou, zametala matka.

Život je jak klícka ze čtyř stěn,

otevřete okno aby duše mohla ven.

Řeknu ti to rovnou, starostlivá máti

doplést mi tu šálu, už se nevyplatí

už je dávno víc než, dostatečně dlouhá

na pořádnou smyčku popadla mě touha.

Říct jen přišel pátek vhodný den,

oteveře okno aby duše moha ven.