Pochyby

Je podivné období, o čas oddechový prosím vás.

Obloha poztrácí pár slz a chvíli se nespěchá.

Někdy váhám, vkradou se pochyby.

Duší plují soukromí bubáci, ááá.

Něco v mém románu není fiktivní.

Nákupní vozíky, bubáci do sítí chytí nás.

Nikdy je nevidíš, zápach síry cítíš a nedbáš.

I když léčky znáš, snadno tě do pasti lapí.

Vždyť to chceš sám.

O čas oddechový tiše jsem poprosil, váhávám.

Obloha poztrácí pár mincí, pak už nic nespěchá.

Někdy váhám, vplíží se pochyby.

Jestli jsem víc pomohl či ublížíl.

Váhávám.

Něco v mém románu fakt není lež.

Nákupní vozíky, bubáci do sítí chytí nás.

Nikdy je nevidíš, zápach síry cítíš a nedbáš.

I když léčky znáš, snadno tě do pasti lapí.

Vždyť to chceš sám.

Stále se ohlížíš, zda nejdou za tebou.

A když se otočíš, vidíš jen stín.

Najednou zpozorníš, svým očím nevěříš.

Tvůj stín se oddělil, odchází pryč.

Nákupní vozíky, bubáci do sítí chytí nás.

Nikdy je nevidíš, zápach síry cítíš a nedbáš.

I když léčky znáš, snadno tě do pasti lapí.

Vždyť to chceš sám.