Chrám vzpomínek

Sen nepřichází,

tři ráno - měl bych spát,

nevím, jak říct ti mám:

můj oheň dál chce plát...

Vím jak se cítí,

kdo zná jen tmu a déšť

a mráz

a touží blíž tě mít

a dlaní tvou

se hřát...

Otvírám chrám

vzpomínek vzácných,

nejsem v něm sám,

slyším zas tvůj smích.

Ten křehký chrám

je vším, co mám,

jen v něm jsem rád.

Otvírán chrám,

vzpomínek vzácných,

tam nevídám

lítost v očích tvých.

Ten chrám

je vším, co zbývá nám,

tentam je tón,

co v nás zněl

jak zvon.

Otvírám chrám

vzpomínek vzácných,

nejsem v něm sám,

slyším zas tvůj smích.

Sen dál se brání,

pět ráno - měl bych spát,

bojím se svítání

a divný cítím chlad...

Vím, jak se cítí,

kdo poznal léto snů a krás,

netouží bát nikdy

už zas jen sám -

věr v nás...

Otvírám chrám

vzpomínek vzácných,

nejsem v něm sám,

slyším zas tvůj smích.

Ten chrám

je vším, co mám,

jen v něm jsem rád.

Otvírám chrám

vzpomínek vzácných,

tam nevídám

lítost v očích tvých.

Ten chrám

je vším, co zbývá nám,

tentam je tón,

co v nás dřív zněl silný

jak zvon.

Otvírám chrám,

otvírám chrám,

otvírám chrám,

je vším co zbývá nám, věř v nás!

Otvírám chrám

vzpomínek vzácných,

tam nevídám

lítost v očích tvých.

Ten křehký chrám

je vším, co zbývá nám,

už slyším zas tón,

co v nás dřív zněl jak zvon.