Žádný city

Pod kopyty dnů příštích se tříští rána vin,

kam se city vzdálí, to já už dávno vím,

stíny v záclonách se mění v prach, zůstal jsem tu sám,

jen výčitky tvejch frází si v tváři počítám.

Žádný city, necítím souznění,

na popel se tu pálí ty rána dávných dní,

dál jen vzduch a prázdno, slova váznou, nevím kudy kam,

myšlenky, co neuhasnou, dávno nehledám.

Pod kopyty dnů stálých se vzdálí i můj stín,

jako tažní ptáci, co ztrácí směr i cíl,

touhy snů vím, že nespoutám, zůstal jsem tu sám,

jen listy uschlejch růží pod kůží počítám,

s vědomím vlastních hříchů svou pýchu odmítám,

dál jen vzduch a prázdno, slova váznou, nevím kudy kam,

myšlenky, co neuhasnou, dávno nehledám.

Pod kopyty dnů příštích se tříští i můj stín,

na popel se dnes pálí ty prázdný rána,

se pálí věčný rána, ty věčný prázdný rána vin.