Pohádka

Pro samou válku

Si král nestih´ všimnout

Že draci se vrací do Království

A s nima zpátky jde strach

Že i hrdinové zvrací…

A v křoví se ztratil

I poslední z nich

Lid houfně prchá do letních destinací

Král vidí, že tací ho nevytrhnou

Můj ty smutku, komu já dám tu práci?

Ono pobít hejno draků není samo sebou

A týdny teskně troubí trubači…

Pláče lid, že letí drak

Drak velký tak

Že vrhá stín

Na celé Království

Kde hrdina spí

Sympatický

K sežrání

Když vidí tu spoušť a znovu zváží situaci

Už tuší, že se sluší vydat prohlášení

Jenže kde teď jsou všichni loajální rádci

Co by mu spíchli něco k vytroubení?

Když Království úpí, jsou všichni rádci v meditaci

Kde čekají, až se řev dějin ztiší

V panice napíše král normostranu o frustraci

V níž vyjeví lidu, co lid dávno ví..

A týdny teskně troubí trubači…

Pláče lid, že letí drak

Drak velký tak

Že vrhá stín

Na celé Království

Kde hrdina spí

Sympatický

K sežrání

Pláče lid, že letí drak

Drak velký tak

Že vrhá stín

Na celé Království

Kde hrdina spí

Sympatický

K sežrání