Čas bílejch koní

1. Zas voní zem, pohádkář pamětí bloudí,

z dýmu prošlých vteřin voní moudrost let,

čas krajánků, co v knajpách za příběh loudí,

aspoň na chvíli stín, než půjdou zas dál.

R: Hledám tě v příbězích léta, má víro,

až tam, kam troufám si jít,

v kouzle mých zelených rán, tichá víro,

snídám tvůj posvátný klid.

2. Čas návratů, králů, co k útoku zvou,

zas jednou vlastní zem našli na konci svých cest,

čas bílejch koní, co s mladou trávou se rvou,

hřívy spletený s pramínky půlnočních hvězd.

R:

R: Hledám tě v příbězích léta, má víro,

pojď dál, bez tebe ztrácím i dech,

čaroděj ze země snů rukou máv',

a z oblaků dolů svál svůj první bílej vzdech ...