Krajina bílých míst

1. Když odsedlávám ráno sny - svou větrnou stáj,

i poslední z chromých ptáků válku vzdá a odletí

do čtyřech stran najednou s tebou víc

Ami

než bez tebe sám.

2. Když úsvit mě v očích bolí, mám ten odvěký strach

plavců co k břehům zatím neznámým se přiblíží

a zůstanou stát nesmělí

jak svázal je hlad.

R: Má krajino bílých míst,

má hvězdo na mapách ztracených

ještě jsi svá jenomže já.

Do pavučin ptačích hnízd,

můj ostrove stokrát vysněný

spoutám tě vším o co jsem stál.

3. Snad právě dnes ráno, vyplouvám na poslední z cest,

mám španělskou krev a víno divoký

a mírnou loď jak můžeš jen chtít

ve vlnách jsem utopil klid.

R: Má krajino bílých míst...