Poslední Mohykán

1. S očima dokořán hřála mě bříšky prstů,

nikdy jsem nebyl tak sám.

Zpívala hlasem vran moudrostí svatých z mostů,

čistá jak vzduch zimních rán.

R: To někde odněkud Bůh smazal pár vět

a dal mi křídla a rozšířil svět.

A já se ztratil jako kluk v buši prvního flámu,

jako brok který uvízl v trámu,

voják v plné polní před vraty chrámu,

poslední Mohykán.

2. Tak trochu po hvězdách, trošku po nedozrání,

voní dech mladých vín.

Po chlebu a po hrách dojde i na hledání,

společných krásných vin.

R: To někde odněkud Bůh smaže pár vět

a dá mi křídla a rozšíří svět.

A já se ztratím jako kluk v duši prvního flámu,

jako brok který uvízl v trámu,

voják v plný polní před vraty chrámu,

poslední Mohykán,

poslední Mohykán,

poslední Mohykán.