Víc nemůžu dát

1. Pod kůží strach a slepý noční tmou,

ještě mám v kapsách vlhko z tvých dlaní,

v bílejch krách tam někde nad tebou vlaky se kříží

a na všech starejch cestách sbírají se touhy a sny

moře otevřít, když už víc nemůžu dát.

2. Línej stín pochoval hvězdy snad,

jen tiše zvoní tvůj dech v těch závějích,

dobře vím: není kam utíkat, a navíc nechci,

a tak ti tiše šeptám aspoň tuhletu noc,

aspoň tuhletu chvíli, když už víc nemůžu dát.

R: Kolik mi zbývá pohledů, než se do tmy otočíš,

had ráno ztuhlý do ledů svůj ráj si nevybírá,

a noci rychle ubývá, po zmrzlý trávě přichází novej den,

zůstal jsem tu tiše stát ...

R: