Růženka

Čas osudem propletený příběhy do pavučiny polapený ty co jsou ukrytý v nás proč se ptáš, na co odpověď znáš Jako Šípková Růženka ve snu si spřádá myšlenky v obrazech, do slov je skládá tajemství v sobě, o tobě, která jsou tam kde v poslední vteřině ticha, pohledy z očí do očí tomu, kdo nedýchá, se stýská, po duši Vždyť jako Šípková Růženka... ...světlo světla nespatří Do poslední vteřiny ticha, pohledy... ...když duše má najevo ti dá že sáhla si mi, na dno srdce, a já šáhnul jsem ti, na to tvoje, a já šáhnul jsem ti na dno srdce a ty šáhla si mi na to moje, nosíme v sobě uprostřed srdce, tíhu vlastního stínu Vždyť jako Šípková Růženka... ...světlo světa nespatří Do poslední vteřiny ticha, pohledy... ...když duše tvá najevo mi dá že uprostřed nás, vždyť ty víš, co jsem zač, tak neplakej, já to znal