Mořem plout

Ty a já v moři ztracený, daleko pryč nás odnes proud,

motor jen škyt a nechce jít, lodí se z místa nejde hnout.

Neboj se, kámo, máme čas, jistě nás někdo zachrání,

nemá proč strach mít žádnej z nás, jen klidně seď a doufej.

(Mořem plout), lodí nám houpá línej proud.

Zoufale obzor prohlížím, za sebou třetí svítání,

nechci to říct, teď už to vím - anděl nás žádnej nezachrání.

Čtvrtej den není už co pít, tímhletím pádlem na hraní,

k břehům se trochu přiblížit musíme aspoň zkoušet.

Loď se nám z místa nehýbá, pádluju mnohem víc z nás dvou,

to ty jsi těžkej - víc než já, vím už, proč loď nám nechce plout.

Nakonec každej musí sám, budu to já - a ty to víš,

dva, to je moc pro vratkej prám, usneš a už se nevzbudíš.

(Mořem plout), lodí nám cloumá divnej proud.

V spánku se těžko ubráníš, rozhodlo už mý svědomí,

vlny do lodi naráží, uspí tě - jen poslouchej...

(Mořem plout), lodí mi houpá línej proud.