Mrtví

Šeptám mu znaky,

ruce dej zpátky.

Říkám mu příklady,

řvu na něj důkazy.

Snímám mu klapky z očí

a on nechce a nepochopí.

Svině v rouše beránčím

tváří se jak velebnej pán.

Bleju z těch jeho perfektních fíglů

a shromažďuje svý drobný hříšky.

Zobe s úsměvem argumenty

a když dojde na lámání chleba.

Ať chce číst z listu,

doma má z bronzu bustu.

Bustu toho svýho anděla,

dělat chce to, co ona nedělá.

Snímáš jí klapky z očí

a ona nechce a nepochopí.

Město plný vepřáků,

jen tak lehce zašustěj.

Co se doma nechytaj,

když tu špínu opustěj.