Zášť

1. Když nic mi běží k ničemu a hlava bolí záští,

jistě k jiné nebo k jinému poznovu

spěchá ve vší skromnosti a věčně šedém plášti

jedna ženská s taškou radostí k domovu.

R1: Možná je to ta, kterou mám rád,

a možná je to ta, kterou miluju.

2. Na kůlu vprostřed pokoje mám nahou dívčí kresbu

a někdy po ní toužím jako po soše,

má v sobě sílu levhartic i přízrak písní z Lesbu

a každou ranou víc a víc rozkoše.

R1:

3. Jak skoupá je má nenávist, když nedovedu střílet,

jak skoupá je má hrdost někde na mezi,

místo jizev na duši jen fleky z rybích filet

a místo čáry života hovězí.

R2: Možná je to tím, že to mám rád,

a možná, že jsem jen malej darebák.

R2: