Zrcadlový sál

To tak jednou nemám co dělat

jen tak stojím a nic mne nebaví

když ke mně přijde nějakej děda

prej se nudím a že ať jdu s ním

že ukáže mi zrcadlový bludiště

a že nepočká to napříště

že ukáže mi zrcadlový sál

a když to říkal divně se u toho smál

Jó zrcadlový sál

V chodbách ze zrcadel

se mi tělo křiví

už sahají až na zem

mý ruce bílý

Nohy se kříží

hlava se vzdouvá

tělo křiví

pryč posouvá

Tak tohle mám být já

Tváře se mísí

podoby splývají

proudy dvojníků

v řeky se slévají

A naše obrazy se pojí

a všechno spletené mám

a najednou se bojím

a dědka se ptám

A to jste vy a nebo já

A on se směje a nepovídá nic

a říkám si raději zmizím

a děda se směje čím dál tím víc

a přitom hlasem úplně jiným

odkud já jenom ten hlas znám

a najednou mi všechno došlo

a když zavřený oči otvírám

vidím jak tam stojím já

Vidím že mou podobu má

Vidím že mou podobu má

zkouším ho chytit rukou starce

lehce přede mnou uhýbá

a mou tváří krásnou

se na mne usmívá

a svou tváří krásnou

se na sebe usmívám

a posměšně se sama sebe ptám

A to jsi ty a nebo já