Bílí kosti, temný znamení,
chodíme dokola, víc a víc znavení.
Ve jménu pokroku stupňujem snažení,
třepeme nohama, napůl z kůže ztažený.
Je nám čím dál líp a všechno je furt horší,
radši nemyslet, jak to s náma skončí.
Někdo křičí:
