Balada o Adamovi a Evě

1. Jmenoval se Adam, v ráji žil,

a že byl stále sám, tak smutnej byl,

Pánbůh, aby ho potěšil,

ženskou jménem Eva mu opatřil.

2. Měla modrý oči, dlouhej vlas,

malinový rtíky a štíhlej pas,

oděná byla, pokud vím,

jen a pouze zeleným listem fíkovým.

3. Jak ji milej Adam uhlídal,

dosud nepoznaným ohněm vzplál,

chvíli spolu seděli na trávě,

a za chvíli už byla ruka v rukávě.

R: Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme,

Adame, hochu zlatej, ty jsi tomu dal,

Adame, Adame, teď v tom všichni lítáme,

že jsi tenkrát hloupě zaváhal.

4. Chyba byla v tom, že Evička

měla tuze ráda jablíčka,

že ty jabka Pánubohu trhali,

tak je za to andělové z ráje vyhnali.

5. Do světa se Adam s Evou vydali

a ve světě svoje štěstí hledali,

koupili si televizi, ledničku,

auto, chatu, kafemlejnek, žehličku.

6. Eva ale chtěla stále víc a víc,

kožich z Túzu, hausbót, jachtu - no těpic,

že však neměl Adam na zlaťáky důl,

musel v práci makat jako ... já.

7. A když přišel ze šichty, chudák hoch,

doma tolik práce, že se ztrhat moh',

Eva jenom poroučela jako král,

Adam žehlil, čistil okna, luxoval.

R:

8. Teď s hadrem v ruce nostalgicky vzpomíná,

jak mu bylo fajn, když byl v ráji sám,

třeba zlatej poklad by teď za to dal,

kdyby si zas Pánbůh Evu zpátky vzal.

R:

R: